Zatímco jeho žena nosila domů těžké nákupní tašky a starala se o děti, její manžel a jeho milenka si užívali bezstarostnou dovolenou na pláži; ta ale náhle skončila, když mu na telefon dorazila zpráva s fotografiemi, která ho nechala zmrazeného strachy.

Zatímco jeho žena nosila domů těžké nákupní tašky a starala se o děti, její manžel a jeho milenka si užívali bezstarostnou dovolenou na pláži. Tato dovolená ale náhle skončila, když mu na telefon dorazila zpráva s fotografiemi a on ztuhl v šoku.

Muž ležel na boku a zíral na moře. Vedle něj ležela jeho milenka. Měla na sobě sluneční brýle, pleť se jí leskla opalovacím krémem a na rtech jí neustále hrál slabý úsměv – úsměv někoho, komu projde cokoli. Otočila se k němu, opřela se o loket a posměšně se zeptala, aniž by si sundala sluneční brýle:

„A tvoje žena… ten idiot si ničeho nevšimla?“

Usmál se, jako by ta otázka byla vtipná, a pokrčil rameny.

„Ne, je jí to jedno.“

„Co myslíš tím ‚je jí to jedno‘?“ Lehce naklonila hlavu. „Je doma, že? A ty jsi tady se mnou. Opravdu si ničeho nevšimla?“

Protáhl se, jako by ho rozhovor nudil, a odpověděl klidným, téměř nonšalantním hlasem:

„Na to nemá čas. Je pořád zaneprázdněná. Všechno u ní jde podle plánu: péče o děti, úkoly, vaření, praní prádla. Myslí si, že o tom v životě je. A že je mezi námi všechno v pořádku.“

Milenka si tiše odfrkla.

„Šikovná. Taková žena je sen. O všechno se postará sama a ty si můžeš odpočinout.“ „Ale víš…“ Pomalu si sundala sluneční brýle a podívala se mu přímo do očí. „Kdy se konečně rozvedeš?“

Nevydal ani hlásku, jako by se na tuhle otázku připravoval celé roky.

„Brzy. Velmi brzy.“

„Jak dlouho to říkáš?“ Zasmála se. „Rok? Dva? Už mi není dvacet, nečekám věčně.“

„Říkal jsem ti: brzy,“ odpověděl o něco ostřejším tónem. „Musím všechno pořádně zařídit. Bez skandálu.“

Učitelka přimhouřila oči.

„Samozřejmě. Takže to všechno spolkne a bude držet pusu, že? Vždyť sakra dobře víš, že neodchází.“

Chystal se odpovědět, ale v tu chvíli ho napadla jiná myšlenka. Doma si jeho žena skutečně všechno zvládala sama. Ráno nosila těžké nákupní tašky; přes den se neustále zabývala problémy dětí; v noci usínala, aniž by se pořádně najedla. A on si na to tak zvykl, že si toho už ani nevšímal. Připadalo mu to naprosto normální.

Učitelka se protáhla, uhladila si pramen vlasů a téměř tichým hlasem, ale s náznakem chladu, řekla:

„Dobře. Jdu si pro vodu. Zůstaň tady, nenuď se.“

Vstala, popadla plážovou tašku a šla do kavárny. Muž zůstal sedět pod palmou. Díval se na moře, pak na telefon, který ležel na ručníku vedle něj.

V tu chvíli přišla zpráva. Od jeho ženy.

Zpočátku to ignoroval. Pomyslel si: další problém s dětmi, další problém. Otevřel konverzaci, připravený si vzdychnout mrzutě. Ale byla tam jen jedna fotka. Poklepal na ni a ztuhl v šoku, co viděl.

Fotka byla snímek obrazovky z konverzace. A okamžitě věděl, od koho je. Poznal číslo.

Byla to zpráva od jeho milenky. S jiným mužem.

Prsty mu okamžitě ztuhly. Přečetl si první větu a nemohl uvěřit vlastním očím.

„Nepřipoutej se ke mně. Jsem s ním kvůli penězům.“

Zamrkal. Přečtěte si to znovu. A pod tím:

„Ten plešatý muž si myslí, že ho miluji.“ Je mi to jedno. Důležité je, že platí a vozí mě všude. Nebydlím s ním.

Jeho dech se zpomalil. Cítil, jak mu buší srdce. Instinktivně si přiložil ruku k ústům, jako by se bál, že by mohl vydat nějaký zvuk.

„Potřebuji tě na něco jiného. Je fajn být s tebou, ale peníze… to jsou jeho. Nepiš mi, když s ním budu. A budeme se vídat jen tajně.“

Neviděl nic než tmu. Jak tam tak seděl s očima upřenýma na obrazovku, najednou si uvědomil, že není nic víc než peněženka.

A to ani nebylo nejhorší.

Nejhorší bylo, že jeho žena věděla všechno.

Viděl vzkaz pod fotkou. Krátký vzkaz od jeho ženy, bez hysterie, bez křiku, bez dlouhých vysvětlování:

„Chápu všechno. A ano, není tvoje. Patříš jí, spolu s mnoha dalšími. Rozhodni se sama, kde teď budeš bydlet.“