Stříbrný Metoděj Jílek. Hrdina nové sportovní generace | Woman Tiscali Woman Tiscali
Když Martina Sáblíková v roce 2006 poprvé vkročila na olympijský ovál v Turíně, psala se jiná kapitola českého sportu. Metoděj Jílek tehdy ještě nebyl na světě. O devatenáct let později se role obracejí. Zatímco legendární rychlobruslařka se v Miláně loučí s olympijskou scénou, právě Jílek se stává novou tváří české zimní reprezentace. A ne potichu – rovnou se stříbrnou olympijskou medailí na trati 5000 metrů. Výkon, který předvedl v neděli v milánské aréně, nebyl jen splněným snem jednoho talentovaného mladíka. Byl to symbol generační výměny, důkaz, že český sport má na koho navazovat. Jílek zajel čas 6:06,48 a nestačil pouze na suverénního Nora Sander Eitrema. Všichni ostatní zůstali za ním. A pokud někdo rád opakuje, že „dnešní mládež nestojí za nic“, stačí se podívat právě jeho směrem.
Šampion generace Z
Devatenáctiletý Metoděj Jílek působí v mnoha ohledech vyzráleji než řada zkušenějších soupeřů. Nejen na ledě, ale i mimo něj. Je systematický, cílevědomý, připravený. A hlavně – ví přesně, co chce.
Ještě nedávno byl juniorem v relativně okrajové disciplíně na kolečkových bruslích. Přechod na rychlobruslení ale zvládl s neuvěřitelnou lehkostí. Doslova „přešel na hranu“ – a právě na hranách rychlobruslařských nožů si v Miláně dojel pro olympijské stříbro.
Nebyla to náhoda ani pohádkový zkrat. Byl to výsledek dlouhodobého plánu.
„Jako každý sportovec toužím po olympijské medaili a udělám vše pro to, aby neskončilo jen u jedné,“ říkal Jílek už loni na podzim v době, kdy byl ještě řazen spíš mezi naděje než jistoty. Teď už patří mezi elitu.
Když se šance promění hned napoprvé
V české výpravě se často připomíná nepsané pravidlo Martina Doktora: počet medailových nadějí je dobré vydělit třemi, aby vznikl realistický odhad úspěchu. Olympiáda je krutá, neodpouští zaváhání, tlak drtí i ty největší hvězdy. Stačí si připomenout nečekané vyřazení Ester Ledecké ve čtvrtfinále snowboardového obřího slalomu.
Jílek ale svou první olympijskou šanci proměnil okamžitě. A tím dal jasně najevo, že s ním je třeba počítat dlouhodobě.
„S Metym jsme měli připravený scénář i pro případ, že to na olympiádě cinkne,“ potvrzuje Tomáš Pravenec, šéf agentury Sportegy, která zastupuje nejen Jílka, ale i Martinu Sáblíkovou. Právě ona tuto spolupráci doporučila – a ukázalo se, že velmi dobře.
Sáblíková odchází, Jílek přichází
Symbolika milánské olympiády je nepřehlédnutelná. Pro Sáblíkovou je to rozlučka s kariérou, kterou ovlivnila celé generace. Pro Jílka naopak vstupenka mezi největší jména českého sportu.
Legenda rychlobruslení přitom Jílkův potenciál viděla dávno předtím, než v Miláně vzplál olympijský oheň. V jeho časech a projevu na ledě rozpoznala sílu, která může znamenat medaile. O to trpčí pro ni bylo, že sama musela kvůli těžké viróze svůj závod o den dříve vynechat.
„Královna Martina“ dává sbohem. „Král Metoděj“ zatím opatrně usedá na trůn.
A rozhodně nekončí. Už v pátek 13. února ho čeká trať na 10 000 metrů, kde bude patřit k hlavním favoritům. Obávané datum by se klidně mohlo proměnit v další zlatý den.
Profesionál ještě před dvacítkou
Rozdíl mezi generacemi je patrný i mimo sportoviště. Jílek je typickým zástupcem generace Z – přemýšlí komplexně, strategicky, moderně.
„Je to znát i obchodně. Chápe význam sociálních sítí, ví, že jsou důležité pro partnery a značky. Je finančně gramotný, zajímá se o detaily smluv,“ popisuje Pravenec. „Beru to pozitivně. Máme spolu profesionální vztah.“
Zatímco Sáblíková v začátcích pod vedením trenéra Petra Nováka budovala české rychlobruslení v téměř pionýrských podmínkách, Jílek vyrůstá v mezinárodním prostředí. Trénuje ve skupině KaLi Skate pod vedením novozélandského kouče Kalona Dobbina, který se specializuje na přechod elitních „kolečkářů“ k rychlobruslařské špičce.
Angličtina je pro Jílka pracovním jazykem, životospráva prioritou. Celou sezonu prakticky nelétal bez roušky, aby minimalizoval riziko nemoci. Filozofie je jasná: kontroluj vše, co kontrolovat lze.
Učenlivý a pokorný
Charakter Jílka nejlépe vystihují drobné momenty. Po jednom z podzimních závodů se kouč Dobbin ptal zástupců agentury, jak si Metoděj vedl v mixzóně.
„Jsou tam rezervy.“
„Díky, zapracujeme na tom.“
O pár týdnů později už Jílek působil před kamerami jako ostřílený profesionál. Naslouchá, učí se, respektuje zkušenější.
Stejně jako svého týmového kolegu, třiatřicetiletého Švýcara Livia Wengera, který na něj dohlíží téměř otcovsky – a klidně ho pošle zpět k dětem čekajícím na podpis a fotku.
I detaily rozhodují. Pro olympiádu si Jílek nechal vyrobit několik speciálních kombinéz. Protože i desetina sekundy na kolo může znamenat rozdíl mezi medailí a prázdnýma rukama.
Teď už ví, že to stálo za to.
Talent v rodině pokračuje
Pro český sport je navíc skvělou zprávou, že Jílek není jediným talentem v rodině. Jeho mladší bratr Filip má podle odborníků možná ještě větší potenciál.
„Technicky je na tom lépe, než byl Metoděj v jeho věku,“ říká otec Ondřej Jílek. „Nikdy jsme z kluků nechtěli mít šampiony. Dělali spoustu sportů, aby byli zdraví a bavilo je to.“
Rodinným snem je účast obou bratrů na olympiádě v roce 2030 ve Francii. Teď ale vládne přítomnost – a ta patří Metoději.
Bez přehnaného stresu, s úsměvem, často ještě před startem v houpací síti. Zatímco Sáblíková se před závody uzavírala do sebe, Jílek si povídá s rivaly, sleduje jejich výkony – a pak jde porazit co nejvíc z nich.
Přesně jako v neděli v Miláně.
A zdá se, že pro český sport to byl teprve začátek.
zdroj : Profimedia