Štěpán Kozub rozjel bouři: Ve skeči tvrdě a vulgárně zaútočil na Andreje Babiše | Woman Tiscali Woman Tiscali

Komik, který se nebál jít až na hranu
Štěpán Kozub patří dlouhodobě mezi nejvýraznější osobnosti české zábavy. Jeho humor bývá často ostrý, nekompromisní a mnohdy záměrně provokativní. Právě proto si během let vybudoval obrovskou základnu fanoušků, kteří oceňují jeho schopnost dělat si legraci téměř ze všeho. Současně si ale vysloužil i kritiky, podle nichž některé jeho vtipy zacházejí příliš daleko.
Tentokrát se pozornost veřejnosti upřela na nový skeč projektu Tři tygři, v němž si Kozub společně s kolegy vzal na mušku jednoho z nejvýraznějších českých politiků posledních let – Andreje Babiše. A nešlo o žádné jemné popichování nebo nenápadné narážky. Humor byl podle reakcí diváků mimořádně ostrý a místy velmi vulgární. Právě to způsobilo, že se o videu začalo mluvit daleko za hranicemi běžné fanouškovské základny Tří tygrů.
Mnozí lidé začali okamžitě řešit, kde vlastně leží hranice satiry a zda by podobně tvrdý humor přijali i v případě jiných politiků. Jiní naopak argumentovali tím, že právě schopnost dělat si legraci z mocných patří mezi základní znaky svobodné společnosti.
Tři tygři znovu ukázali svůj typický styl
Projekt Tři tygři se do povědomí veřejnosti dostal především během pandemie, kdy jejich videa sledovaly statisíce lidí. Kombinace absurdního humoru, improvizace a ostrých slovních přestřelek vytvořila formát, který si získal mimořádnou popularitu.
Nový skeč se odehrává v prostředí restaurace a pracuje s nadsázkou, která je pro skupinu typická. Už od prvních minut je zřejmé, že cílem není korektní humor ani jemná satira. Tvůrci sázejí na přehánění, bizarní situace a výroky, které mají diváka překvapit nebo šokovat. Právě v tomto prostředí zazněly i velmi ostré narážky mířící na Andreje Babiše.
Fanoušci Tří tygrů přitom dobře vědí, že podobný styl není pro Kozuba ničím novým. Během své kariéry opakovaně ukázal, že se nebojí používat expresivní jazyk a že humor chápe jako prostor bez příliš přísných hranic. Právě tato filozofie ale zároveň pravidelně vyvolává debaty o tom, zda některé vtipy nepřekračují hranici mezi satirou a osobním útokem.
Andrej Babiš jako častý terč humoru
Andrej Babiš patří mezi nejznámější české politiky a současně mezi osoby, které se v českém humoru objevují velmi často. Jeho vystupování, výroky i dlouholetá přítomnost ve vrcholné politice z něj udělaly oblíbený terč komiků, satiriků i internetových tvůrců.
Podobné situace nejsou ničím výjimečným ani v zahraničí. Politici bývají pravidelně součástí televizních skečů, karikatur nebo parodií. Čím výraznější osobností politik je, tím častěji se stává předmětem vtipů a satirických narážek.
V případě Andreje Babiše navíc existuje velmi silná skupina podporovatelů i odpůrců. Každý podobný skeč proto automaticky vyvolává bouřlivé reakce. Zatímco jedni podobný humor vítají a považují ho za součást svobody projevu, druzí mají pocit, že jde o zbytečné zesměšňování člověka, který zastává významnou veřejnou funkci.
Reakce veřejnosti byly téměř okamžité
Jakmile se nové video objevilo na internetu, začaly se pod ním hromadit stovky komentářů. Někteří diváci vyzdvihovali odvahu komiků a tvrdili, že právě takový humor má smysl. Podle nich by si veřejně činné osoby měly umět podobné narážky vyslechnout a přijmout je s nadhledem.
Na druhé straně se objevily i velmi kritické hlasy. Část lidí měla pocit, že vulgární forma útoku už nepřináší humor, ale pouze snahu šokovat za každou cenu. Kritici upozorňovali, že podobné výroky mohou společnost ještě více rozdělovat a přispívat k napjaté atmosféře mezi jednotlivými tábory.
Právě rozporuplné reakce ale dokazují, jak silné emoce dokáže spojení politiky a humoru vyvolat. Zatímco některé skeče rychle zapadnou, jiné se během několika hodin stanou tématem celospolečenské debaty. A zdá se, že právě tento případ patří mezi ně.
Kozub se v minulosti politickým tématům spíše vyhýbal
Zajímavé je, že Štěpán Kozub býval v minulosti spojován spíše s názorem, že umělci nemají mít potřebu neustále komentovat politiku. Několikrát se vyjadřoval k tomu, že nechce být vnímán jako aktivista nebo člověk, který využívá popularitu k politickým kampaním.
Právě proto některé fanoušky překvapilo, že se tentokrát rozhodl zaměřit právě na jednoho z nejvýraznějších českých politiků. Pro část publika šlo o důkaz, že ani on nedokáže zůstat stranou společenských témat. Jiní tvrdí, že jde jednoduše o další skeč a není potřeba za ním hledat hlubší význam. Ať už je pravda jakákoli, jisté je jedno. Video se dostalo k mnohem širšímu publiku, než bývá u běžných skečů zvykem.
Kde končí humor a začíná urážka?
Právě tato otázka se po zveřejnění videa začala objevovat nejčastěji. Někteří lidé tvrdí, že humor musí mít absolutní svobodu a že komici mají právo dělat si legraci z kohokoli. Jiní naopak namítají, že vulgarity a osobní útoky už nejsou skutečným humorem. Podobné debaty přitom provázejí komedii po celém světě. Prakticky každá generace řeší, zda existují témata, ze kterých by si komici dělat legraci neměli, nebo zda by měla být satira zcela bez omezení.
V případě Štěpána Kozuba je navíc situace specifická tím, že jde o člověka známého tím, že rád posouvá hranice. To, co jedni označují za geniální humor, druzí považují za nevkus. A právě tato polarizace ho často drží v centru pozornosti.
Video rozdělilo publikum na dva tábory
Zdá se, že nový skeč Tří tygrů nepřinesl pouze pobavení, ale také další důkaz toho, jak rozdělená česká společnost dokáže být. Reakce fanoušků ukazují, že stejné video může jedna skupina lidí vnímat jako skvělou satiru a druhá jako nepřijatelný útok. Pro samotné autory je ale podobná kontroverze do jisté míry známým prostředím. Tři tygři si během let vybudovali pověst tvůrců, kteří se nebojí riskovat a kteří často záměrně míří na témata vyvolávající silné emoce.
A právě proto se o jejich nejnovějším skeči mluví prakticky okamžitě po zveřejnění. Zda se na něj bude vzpomínat jako na povedenou satiru, nebo jako na přestřelený pokus o šokování, ukáže až čas. Jedno je ale jisté už teď – pozornost veřejnosti si získal obrovskou.
