Spoluvězeň spartakiádního vraha Jiřího Straky popsal mrazivé zážitky z cely | Woman Tiscali Woman Tiscali

Případ spartakiádního vraha Jiřího Straky se po letech znovu vrací do veřejné debaty. Zájem o jednu z nejtemnějších kapitol československé kriminalistiky znovu rozdmýchal seriál uvedený na platformě Oneplay a televizi Nova. Brutální činy mladistvého pachatele, který před sametovou revolucí zavraždil tři ženy a dopustil se řady dalších sexuálně motivovaných útoků, dodnes vyvolávají mrazení. Tentokrát se však pozornost neupíná jen na samotné zločiny, ale také na to, jaký byl Jiří Straka v civilnějším prostředí – mezi ostatními vězni.

Redakce eXtra.cz oslovila muže, který se se Strakou osobně setkával během výkonu trestu. Bývalý spoluvězeň Jan Beer, dnes respektovaný psycholog, popsal překvapivě všední a nenápadnou podobu člověka, jehož jméno je navždy spojeno s extrémním násilím.

Trest zmírnil věk, ne činy

Jiří Straka by podle tehdejších zákonů i společenské poptávky po spravedlnosti pravděpodobně čelil trestu smrti. Rozhodujícím faktorem však byl jeho věk – v době spáchání vražd mu bylo pouhých šestnáct let. Jako mladistvý proto nemohl dostat vyšší trest než deset let odnětí svobody, doplněný o ochrannou sexuologickou léčbu.

Právě během výkonu trestu se s ním setkal i Jan Beer, který byl odsouzen za hospodářskou trestnou činnost. Za zpronevěru částky 1,5 milionu korun si odpykal šest let ve vězení a prošel několika nápravnými zařízeními.

Setkání ve vězeňské kuchyni

Jedním z míst, kde se cesty obou mužů pravidelně křížily, byla věznice v Bělušicích. Straka tam byl pracovně zařazen v kuchyni, konkrétně na přípravě a výdeji příloh. Právě přes výdejní okénko docházelo k jejich každodenním kontaktům.

„Už je to víc než třicet let, takže spousta detailů se mi vybavuje jen matně. Přesto si pamatuji, že Jiří Straka působil úplně normálně. Byl klidný, slušný, ochotný. Nikdy jsem s ním neměl sebemenší problém,“ vzpomíná Beer. S lehkou nadsázkou dodává i drobný detail, který mu utkvěl v paměti: „Vždycky mi bez řečí přidal knedlík.“

Žádné výstřelky, žádné řeči

Z dnešního pohledu zkušeného psychologa Beer říká, že si u Straky nevšiml ničeho, co by vybočovalo z běžného chování vězňů. Ani mezi ostatními odsouzenými se o něm nešířily negativní řeči nebo varovné historky.

„Kdyby se choval divně nebo nebezpečně, vědělo by se o tom. Vězení je uzavřený svět, informace se tam šíří rychle. V jeho případě jsem zaznamenal spíš neutrální nebo dokonce pozitivní hodnocení,“ popisuje Beer.

Vězení jako jiný svět

Sám si uvědomuje, že taková slova mohou působit kontroverzně. Popisovat vraha jako milého a ochotného člověka může u veřejnosti vyvolávat nevoli. Podle Beera je ale potřeba chápat specifika vězeňského prostředí.

„Za mřížemi fungují jiná pravidla. Čas tam plyne odlišně a lidé se hodnotí podle jiných měřítek než venku. Neřeší se minulost, ale to, jak se kdo chová tady a teď,“ vysvětluje.

Nebyl nejhorší, jaké Beer potkal

Beer zároveň připomíná, že se během výkonu trestu setkal s lidmi, kteří měli na svědomí ještě brutálnější a rozsáhlejší zločiny. „To, co Straka spáchal, je strašné a neomluvitelné. Ale nebyl zdaleka jediný ani nejhorší. Vězňové se často víc zabývali jinými osobami,“ říká otevřeně.

Nový život po propuštění

Jan Beer po propuštění na svobodu svůj život radikálně změnil. Vystudoval několik vysokých škol, stal se psychologem, působil jako ředitel vězeňského učiliště a dokonce i jako přísedící u soudu. Už více než třicet let žije bez konfliktů se zákonem a s odstupem času dokáže na své vězeňské období nahlížet analyticky i lidsky.

Jeho svědectví ukazuje, že ani ti nejhorší pachatelé nemusí v každodenním kontaktu působit jako monstra. Případ Jiřího Straky tak znovu otevírá otázky o povaze zla, možnostech nápravy i o tom, jak tenká může být hranice mezi hrůzným činem a zdánlivě obyčejným lidským chováním.