Slzy, kruté bolesti a strach ze zaspání: Jan Musil otevřeně promluvil o momentu, kdy chtěl kvůli rakovině ukončit svůj život

Oblíbený televizní moderátor Jan Musil, kterého diváci znají jako muže plného optimismu, energie a nakažlivého úsměvu, si v soukromí prošel peklem, jaké si umí představit jen málokdo. Dnes sice rozdává radost a naději ostatním, ale stačilo velmi málo a všechno mohlo být úplně jinak. Známá tvář obrazovek se poprvé zcela bez obalu rozpovídala o svém nejtěžším životním boji, kdy stál tváří v tvář agresivnímu onkologickému onemocnění. Rakovina lymfatických uzlin a následná leukémie ho zasáhly v době, kdy se jeho kariéra slibně rozjížděla. Místo záře reflektorů však přišel šok, absolutní bezmoc a chvíle, kdy vážně uvažoval o tom, že celé to strašlivé utrpení sám dobrovolně ukončí.

Všechno to přitom začalo nenápadně. Jan Musil tehdy pociťoval obrovské vyčerpání, které všichni v jeho okolí přisuzovali extrémnímu pracovnímu vytížení a stresu v televizi. Jednoho dne ale přišel nečekaný kolaps. Moderátorovi se udělalo prudce nevolno a ztratil vědomí. Probudil se až v nemocničním prostředí, kde lékaři zpočátku tápali. První diagnózy mluvily o roztroušené skleróze, kvůli čemuž začal brát silné dávky kortikoidů. Zdravotní stav se však vůbec nelepšil a následovala série dalších náročných vyšetření v Brně. Tam nakonec padl ortéza, která mu změnila život v jediné vteřině. Doktoři mu sdělili, že má rakovinu, ale udělali to velmi necitlivým způsobem s tím, že se s touto nemocí dá žít, pokud se bude léčit. V ten moment zůstal jako opařený, prožíval obrovský šok, kdy se hystericky smál a zároveň nekontrolovatelným způsobem plakal.

Následný kolotoč léčby se proměnil v čiré utrpení. První série chemoterapie totiž nezabrala vůbec a tělo moderátora reagovalo na agresivní léčbu katastrofálně. Bolesti a nevolnosti dosáhly takové intenzity, že Jan Musil prožíval stavy nejhlubšího zoufalství. Otevřeně přiznal, že v té době plně chápal lidi, kteří se rozhodnou skočit z okna nebo z mostu, protože mu bylo tak strašně zle, že by tehdy raději zemřel, než aby dál snášel ty nelidské útrapy. Každý večer ho navíc paralyzoval děsivý strach ze zaspání. Bál se zavřít oči, protože žil v neustálé úzkosti, že pokud usne, už se nikdy víc neprobudí.

Tímto nesnesitelným martýriem si navíc procházel víceméně úplně sám. Jan Musil odmítal pozornost veřejnosti, nechtěl litování ani soucit od svého okolí a nesmírně ho obtěžovalo, když se ho někdo pokoušel chlácholit. Právě proto odmítl odejít z televizních obrazovek a nepřestal pracovat. Práce pro něj byla únikem před krutou realitou, protože v ateliéru neměl čas zabývat se svým kritickým stavem. I když mu po čase druhá chemoterapie na chvíli pomohla, úleva netrvala dlouho. Zákeřná nemoc udeřila znovu a v mnohem větší síle, přičemž se k rakovině lymfatického systému přidala ještě leukémie. Definitivní záchrana a poslední úspěšná chemoterapie, která ho nakonec vytrhla ze spárů smrti, přišla až v daleké Austrálii.

@honzamusil.01♬ original sound – Honza Musil