Počet ukrajinských uprchlíků v Česku i dál roste. Zájem o dlouhodobý pobyt přetrvává i po změně vlády | Woman Tiscali Woman Tiscali

Počet uprchlíků z Ukrajiny, kteří našli útočiště v České republice, nadále pozvolna roste. Trend, jenž se začal formovat po vypuknutí ruské agrese, nepolevil ani po politické změně na domácí scéně. Ani výměna kabinetu, kdy vládu Petra Fialy vystřídal kabinet Andreje Babiše, nepřinesla v této oblasti zásadní obrat. Lidé prchající před válkou navíc nadále projevují zájem o stabilnější formu pobytu.

Podle aktuálních údajů ministerstva vnitra se v Česku nyní nachází zhruba 382 tisíc uprchlíků z Ukrajiny. Ve srovnání se stejným obdobím loňského roku jde o nárůst přibližně o 16 tisíc osob. Data tak potvrzují, že navzdory očekáváním části veřejnosti ani postupem času nedochází k výraznému úbytku těch, kteří v zemi zůstávají.

Vedle samotného počtu uprchlíků roste i zájem o tzv. zvláštní dlouhodobý pobyt. O tuto formu legálního setrvání v České republice, která poskytuje větší jistotu než dočasná ochrana, už podle ministerstva projevilo zájem zhruba 40 tisíc lidí. Možnost podání žádosti přitom zůstává otevřená do konce dubna.

Podmínky pro získání tohoto typu pobytu jsou však poměrně přísné. Žadatelé musejí splnit několik kritérií, mezi nimi například doložit minimální roční hrubý příjem ve výši 440 tisíc korun. Právě tato hranice představuje pro mnohé zásadní překážku. Zkušenosti z minulého roku ukazují, že ačkoliv zájem byl výrazný, skutečně uspěla jen menší část žadatelů.

Loni o zvláštní dlouhodobý pobyt požádalo přibližně 82 tisíc uprchlíků, avšak podmínky splnilo jen asi 16 tisíc z nich. Ti, kteří uspějí, získávají možnost zůstat v Česku po dobu pěti let, což jim zároveň otevírá cestu k trvalému pobytu. Pro řadu lidí jde o klíčový krok k dlouhodobé stabilizaci jejich životní situace.

Většina uprchlíků však nadále spoléhá na institut dočasné ochrany. Ten se pravidelně prodlužuje vždy o jeden rok, což s sebou nese určitou míru nejistoty. Není totiž jasné, jak se bude situace vyvíjet v případě změny bezpečnostních podmínek na Ukrajině, například při uzavření příměří či dosažení míru. Právě tato nejistota je jedním z důvodů, proč část uprchlíků usiluje o stabilnější pobytový status.

Zajímavý je i pohled na meziroční srovnání dat. Statistiky mohou na první pohled působit dojmem, že každoročně dochází na jaře k poklesu počtu uprchlíků. Ve skutečnosti jde ale o administrativní efekt. V průběhu března totiž probíhá proces prodlužování dočasné ochrany, během něhož se ukáže, kdo v Česku skutečně zůstává. Ti, kteří se mezitím vrátili na Ukrajinu nebo odešli do jiné země, o prodloužení již nežádají, a v evidenci tak přirozeně ubývají.

Ekonomická rovina celé situace je neméně důležitá. Tuzemští zaměstnavatelé opakovaně upozorňují, že ukrajinští pracovníci jsou pro český trh práce významným přínosem. V některých odvětvích, zejména v průmyslu či službách, představují důležitou pracovní sílu. Případný hromadný odchod těchto lidí by podle podnikatelů mohl způsobit citelné problémy.

Také představitelé vlády naznačují, že si tohoto faktu jsou vědomi. Ministr vnitra už dříve uvedl, že cílem je, aby počet ekonomicky aktivních osob s dočasnou ochranou dále rostl. Integrace uprchlíků na pracovní trh tak zůstává jedním z klíčových témat.

Na druhé straně se ale objevují i úvahy o zpřísnění pravidel. V programovém prohlášení vlády sice problematika uprchlíků výslovně zmíněna není, nicméně politická debata naznačuje, že změny mohou přijít. Diskutuje se například o důslednější kontrole těch, kteří pobírají státní podporu, a o ověřování, zda se skutečně zdržují na území České republiky.

Ve hře jsou i další možné úpravy. Podle dřívějších vyjádření by se mohlo uvažovat například o omezení dočasné ochrany pro některé skupiny osob, například pro lidi přicházející ze západní části Ukrajiny nebo pro mladé muže v produktivním věku. Takové kroky by však nebyly jednoduché – vyžadovaly by souhlas na úrovni Evropské unie, která systém dočasné ochrany zastřešuje.

Navíc je třeba počítat s tím, že případné legislativní změny nelze realizovat okamžitě. Samotný proces jejich schvalování trvá zpravidla řadu měsíců, často i téměř rok. Není proto zatím jasné, kdy by se případná nová pravidla mohla promítnout do praxe.

Celkový obraz tak zůstává poměrně komplexní. Na jedné straně stojí rostoucí počet uprchlíků a jejich snaha o stabilnější životní podmínky, na straně druhé politická debata o zpřísnění pravidel a dlouhodobé udržitelnosti současného systému. Vývoj v následujících měsících tak bude zásadní nejen pro samotné uprchlíky, ale i pro českou ekonomiku a společnost jako celek.