Nenápadná chyba, kterou děláte každý den, vám potichu podkopává imunitu. Většina lidí si jí ani nevšimne | Woman Tiscali Woman Tiscali

Denně se nadechneme přibližně 20 tisíckrát. Za jediný rok je to více než sedm milionů nádechů. Většina z nich proběhne zcela automaticky a aniž bychom jim věnovali jedinou myšlenku. Jen málokdo si však uvědomuje, že způsob, jakým dýcháme, ovlivňuje mnohem víc než jen přísun kyslíku do plic.

Když se mluví o silné imunitě, obvykle se zmiňují vitamíny, kvalitní spánek, pohyb či pestrá strava. Na jeden zdánlivě bezvýznamný návyk se přitom téměř zapomíná – na to, zda dýcháme nosem nebo ústy.

Nos přitom není jen otvor, kterým proudí vzduch. Je důležitou součástí přirozené obrany organismu.Proč vlastně dýcháme ústy?Moderní život k tomu přispívá víc, než si uvědomujeme. Alergie, chronicky ucpaný nos, suchý vzduch v přetopených místnostech, sedavý způsob života či dlouhodobý stres vedou mnohé lidi k tomu, že začnou dýchat ústy, aniž by si toho vůbec všimli.

U některých se tento návyk objeví zejména během spánku.

Nos – první obranná linie organismu

Mnozí lidé si myslí, že je v podstatě jedno, zda dýchají nosem nebo ústy. Z pohledu fyziologie však mezi nimi existuje překvapivě velký rozdíl.

Představte si, že byste z auta odstranili vzduchový filtr. Motor by sice fungoval dál, ale postupně by se do něj dostávalo stále více prachu a nečistot. Podobnou roli plní i náš nos.

Každý nádech nosem spouští sérii procesů, které si ani neuvědomujeme. Nos zachycuje část prachových částic, pylu a dalších nečistot, vzduch ohřívá a zvlhčuje. Buňky nosní sliznice jsou pokryty miliony mikroskopických řasinek, které spolu s hlenem vytvářejí přirozenou bariéru proti nežádoucím částicím.

Při pravidelném dýchání ústy o velkou část těchto ochranných mechanismů přicházíme.

Imunitní systém tvoří síť navzájem propojených obranných mechanismů. Dýchací cesty, střeva i kůže spolupracují mnohem více, než se kdysi předpokládalo.

Stačí si představit zimní procházku. Pokud dýcháte nosem, studený vzduch se ještě před vstupem do plic stihne ohřát a zvlhčit. Při dýchání ústy však proudí chladnější a sušší vzduch přímo do hrdla.I proto si mnozí lidé po delším pobytu v mrazu všimnou škrábání v krku nebo nepříjemného pocitu sucha.

Nos ukrývá malou chemickou laboratoř

Jen málokdo ví, že nos není jen mechanický filtr.

V vedlejších nosních dutinách vzniká i malé množství oxidu dusnatého (NO) – signální molekuly, jejíž význam byl potvrzen natolik, že objevy v této oblasti byly v roce 1998 oceněny Nobelovou cenou za fyziologii a medicínu.

Už starověké indické texty o józe považovaly nosní dýchání za přirozený způsob dýchání. Přestože jejich vysvětlení byla odlišná od dnešní fyziologie, moderní výzkum potvrzuje, že nos plní několik funkcí, které ústa nahradit nedokážou.

Je fascinující, že tuto látku si tělo vytváří samo – při každém nádechu nosem. Oxid dusnatý se při nosním dýchání přirozeně přimíchává ke vdechnutému vzduchu. Podílí se na regulaci prokrvení plic a zároveň pomáhá uvolňovat hladké svalstvo cév.Lidské tělo obsahuje přibližně 100 tisíc kilometrů krevních cév. Aby jimi mohla krev nepřetržitě proudit, musí se cévy neustále rozšiřovat a stahovat. Oxid dusnatý patří mezi molekuly, které tento proces pomáhají regulovat.

Nosní dýchání samozřejmě není léčbou vysokého krevního tlaku. Ukazuje však, že i zdánlivě obyčejný nádech je mnohem složitější biologický proces, než se na první pohled zdá.

Dýchání ovlivňuje také nervový systém

Nosní dýchání nesouvisí pouze s plícemi. Ovlivňuje také fungování autonomního nervového systému.

Když jsme vystresovaní, dýcháme rychleji a mělčí. Organismus se připravuje na boj nebo útěk. Naopak pomalé a klidné dýchání nosem podporuje aktivitu parasympatického nervového systému, který je spojen s odpočinkem, trávením a regenerací.

Důležitou roli přitom hraje bloudivý nerv. Je nejdelším hlavovým nervem v těle a propojuje mozek se srdcem, plícemi, žaludkem, střevy i dalšími orgány. Právě proto dostal název „bloudivý“ – jeho větve putují velkou částí organismu.Výzkumy naznačují, že klidné a pomalé dýchání může podporovat jeho aktivitu. Ta se pojí s lepší regulací stresové reakce, klidnějším srdečním rytmem a efektivnější regenerací.

Jelikož chronický stres může nepříznivě ovlivňovat fungování imunitního systému, vědci věnují způsobu dýchání stále větší pozornost.

Vzpomeňte si na chvíli před zkouškou nebo pracovním pohovorem. Dýchání se zrychlí, je mělké a člověk cítí napětí. Když si však vědomě na několik minut zpomalíte dech a dýcháte klidně nosem, často si všimnete, že se postupně zpomalí i tep a organizmus se začne uklidňovat.

Jak zjistit, zda se vás tento problém týká

Mnozí lidé dýchají ústy, aniž by si to uvědomovali, zejména během spánku.

Typickými příznaky bývají sucho v ústech po probuzení, popraskané rty, chrápání nebo opakované bolesti v krku.

Nejčastějšími příčinami jsou chronicky ucpaný nos, alergie, vybočená nosní přihrádka nebo zvětšené nosní mandle. Pokud tyto problémy přetrvávají, je vhodné poradit se s ORL lékařem.

Malý návyk, který stojí za pozornost

Zkuste jednoduchý test: Během příštích deseti minut si několikrát položte otázku: „Dýchám právě nosem nebo ústy?“ Možná zjistíte, že ústy dýcháte častěji, než si mysleli.

Nosní dýchání není módním trendem ani zázračným řešením všech zdravotních problémů. Je to přirozený způsob dýchání, na který je lidský organismus evolučně uzpůsoben.

Vedle kvalitního spánku, vyvážené stravy, pohybu a zvládání stresu představuje jeden z drobných návyků, které mohou podporovat imunitu a přirozené fungování organismu.

Denně uděláme přibližně 20 tisíc nádechů. Za rok jich je více než sedm milionů. Většina z nás přitom věnuje velkou pozornost tomu, co je, ale jen málokdy tomu, jak dýchá. Možná právě v takových zdánlivě bezvýznamných návycích se skrývá víc, než jsme si doposud mysleli.