Následky nehody. Jak vypadal Johnny Quinn před požárem? –

Když mu byly čtyři roky, stal se obětí hrozného požáru. Více než 95 procent jeho kůže bylo poškozeno a pokryto popáleninami. Chlapec se neschovával a žil normálním životem, a brzy dokonce nastoupil na vysokou školu. Našel si práci a nevyhýbal se lidem. V tomto článku se můžete podívat, jak vypadal před tragédií a po ní.

Sám Johnny Quinn pochází z Ameriky. Ve velmi mladém věku si musel projít skutečnou noční můrou. Ten den si hrál ve stodole a pes omylem převrhl svíčku – dřevěná stavba rychle vzplála.

Oheň zachvátil celý prostor, takže se z kůlny stala doslova smrtící past. Kvůli kouři chlapec nic neviděl a plameny mu doslova hlídaly kůži. Johnny nejprve křičel, ale pak mu došly síly.

Naštěstí jeho starší sestra bratra uslyšela a přispěchala ho zachránit. Přestože bylo ve stodole velmi nebezpečno, dostala se k Johnnymu a vytáhla ho ven.

Kdyby v ohni bylo ještě několik vteřin, lékaři by dítě už nezachránili. Johnny měl opravdu velmi těžké popáleniny, takže mu zdravotníci nedávali žádné šance. Tehdy začal boj o život a uzdravení.

Další roky jeho života byly velmi těžké. Chlapec podstoupil 80 operací, které mu přinesly mnoho bolesti a utrpení. Každý den byl zkouškou síly a vůle přežít.

Obvazy a kožní štěpy se staly doslova součástí jeho života. Bylo pro něj velmi těžké přijmout sám sebe a zvyknout si na to, že jeho fyzický vzhled je jiný.

Johnny se neustále vyhýbal sám sobě a myslel si, že je monstrum. Styděl se za svůj odraz, a tak se do zrcadla vůbec nedíval.

V deseti letech se však jeho pohled na svět dramaticky změnil. Uvědomil si, že musí přijmout a milovat sám sebe, aby mohl žít plnohodnotný život. Postupně se naučil přijímat svou jedinečnost a už se neohlížel do minulosti.

Johnny se už nehodlal skrývat a nechat se odradit. Mladík začal jednat rozhodně a nastoupil na vysokou školu. Získal spoustu známostí a také spolupracoval s psychologem.

Brzy se stal členem organizace, která pomáhá lidem adaptovat se ve společnosti. Patří do ní lidé s nejrůznějšími druhy psychického i fyzického postižení.

Pro Johnnyho to byl jen začátek. Chtěl se stát modelem a svého cíle dosáhl. Svým příkladem ukazuje, že krása může být různá a vnější slupka nemusí vždy odrážet vnitřní svět.

Když byla Linda malá, její starší sestra ji nechala v sirotčinci. Po letech se musela postarat o své malé synovce, které čekal stejný osud.

Linda a její starší sestra Amanda se v dětství neustále hádaly. Nakonec Amanda odešla na vysokou školu a Linda ještě studovala střední školu.

Hádky na čas ustaly, protože dívky už spolu nežily. Ale pokaždé, když se Amanda vrátila domů, hádky se obnovily. „Jediné, co od vás dvou chci, je, abyste se navzájem podporovaly, ať se děje cokoli,“ říkávala jejich matka Meredith.

To vše se změnilo, když Meredith těžce onemocněla. Protože se otec dívek do jejich života nezapojoval, Meredith neměla na výběr a požádala Amanthu o pomoc.

„Kdyby došlo na nejhorší, prosím, neopouštěj Lindu. Bude muset žít v sirotčinci, ale jakmile dokončíš studia, vrať se pro ni,“ prosila Meredith svou dceru.

Meredith brzy zemřela ve spánku. Linda zůstala v místním sirotčinci a čekala, až její sestra dokončí studia.

Na konci roku se Linda dozvěděla, že Amanda dostudovala, a pokusila se jí zavolat. Amanda hovor zanechala, aniž by Lindě řekla jediné slovo.

Když se týdny čekání změnily v měsíce, Linda si uvědomila, že se pro ni Amanda už nikdy nevrátí. Sestry spolu už nikdy nepromluvily a jejich nenávist se jen prohlubovala.

Po těžkém roce Lindu adoptoval úžasný pár Tim a Gabby. Chovali se k ní jako k vlastní dceři a Linda si užívala zbytek svého středoškolského života. Pěstouni ji podpořili i při promoci na vysoké škole. „Ať se stane cokoli, jsme stále v kontaktu,“ řekla Lindě Gabby.

Linda se stala úspěšnou realitní makléřkou ve svém rodném městě. Ráda pomáhala lidem najít jejich vysněné bydlení, stejně jako kdysi Tim a Gabby pomohli jí.

„Když se podívám na ta dvě miminka v dětském pokoji, vzpomenu si, jak mě v tom útulku nechali,“ přemítala Linda.

Jednoho dne Lindě zavolali z místní nemocnice. Zdravotní sestra jí oznámila, že je kontaktní osobou pro Amandu v případě nouze. „Je mi to moc líto, ale vaše sestra zemřela na komplikace při porodu. Porodila dva syny a vy jste jejich nejbližší příbuzná,“ vysvětlila sestra.

Linda byla zmatená a rozzlobená. Amanda ji ani neinformovala, že je těhotná, natož aby ji uvedla jako kontakt pro případ nouze. Jak to mohla udělat, pomyslela si Linda.

Rozhodla se zavolat Timovi a Gabby, aby se poradili. Už jí pomohli vyrovnat se s pocity opuštěnosti a Linda věděla, že jí dají moudré rady.

„Vím, že je těžké to přijmout, ale Amanda byla tvoje sestra a ti dva novorozenci neudělali nic špatného. Alespoň zajdi do nemocnice a získej nějaké odpovědi,“ řekl Tim Lindě.

Linda poděkovala Timovi a Gabby za radu, ale zůstala vzdorovitá. Měla pocit, že odpovědnost leží na otci dětí, ne na ní. Linda si myslela, že si ty chlapce nikdy nevezme do pěstounské péče, zvlášť když jí Amanda už způsobila tolik bolesti.

Linda se vydala do nemocnice hledat odpovědi a promluvila si s jednou ze sester. Ta jí sdělila, že Amanda před smrtí zanechala vzkaz.

„Možná už je pozdě, ale teď si uvědomuji, kolik chyb jsem udělala a jak moc jich lituji.

Vím, že odpuštění je to poslední, na co teď myslíte, ale přijměte prosím mou poslední prosbu.

Přijměte prosím mé děti. Prosím tě o to.

Protože teprve poté, co jsem se stala matkou, jsem si uvědomila, jaké emoce prožívala naše matka, když mě žádala, abych vás neopouštěla.

Teď ty emoce cítím… Je mi to moc líto,“ stálo v dopise.

Pro Lindu bylo těžké vstřebat to všechno najednou a seděla v nemocnici a přemýšlela, jestli je v tom ještě něco víc. Kde je jejich otec? – Přemýšlela.

„Ať už se pohádáte jakkoli, vždycky musíte stát při sobě, v dobrém i zlém.“ „Ať už se pohádáte jakkoli, vždycky musíte stát při sobě.

Linda zjistila, že Amandin telefon zvoní stovkami hovorů a zpráv od muže jménem Derek. Jak se ukázalo, Derek odešel, když zjistil, že je Amanda těhotná.

Amanda zůstala sama, bez podpory, několik měsíců, než začala rodit. Situace Lindě připomínala její matku. Meredith byla po Lindině narození také opuštěna manželem a musela se stát svobodnou matkou.

Linda znovu zavolala Timovi a Gabby, aby se vypovídala. „Když se podívám do dětského pokoje a vidím ta dvě miminka, vzpomenu si, jak mě v tom sirotčinci nechali,“ vysvětlila. „To zní, jako bys věděla, co máš dělat,“ odpověděl Tim.

Po rozhovoru s Timem a Gabby nechala Linda otci Amandiných dětí další vzkaz.

„Doufám, že si jednoho dne uvědomíš svou chybu, že jsi opustil mou sestru a své syny. Doufám jen, že najdeš odpuštění dřív, než bude pozdě,“ stálo v textu.

Linda ještě ten den podepsala papíry a stala se poručnicí svých dvou synovců. Pojmenovala je Timi a Gabriel na počest svých pěstounů, kteří pro ni tolik udělali. Nejdůležitější pro ni bylo, aby se chlapci vždy navzájem podporovali, jak je o to kdysi požádala jejich matka.

„Ať už máte jakékoli hádky, vždycky musíte stát při sobě, v dobrém i zlém,“ řekla Linda svým synovcům. Trojice spolu žila šťastně a Linda cítila zvláštní radost z toho, že chlapcům poskytuje domov.

Na památku jejich matky a sestry Linda vždycky brala chlapce na hrob jejich matky a babičky, aby jim tam položila čerstvé květiny.

Linda sestře odpustila a vždy litovala, že se nemohly usmířit, dokud byla naživu. Ale vždycky ji utěšoval pohled na Timiho a Gabriela, protože měli Amandiny oči.

Co se z tohoto příběhu můžeme naučit?

1. Odložte rozdíly stranou. Kdyby se Amanda naučila zapomenout na malicherné spory, mohla by si se sestrou vytvořit silnější pouto.
2. Na odpuštění není nikdy pozdě. I po sestřině smrti dokázala Linda Amandě odpustit a přijmout její děti do svého života.

Podělte se o tento příběh se svými přáteli. Možná jim rozjasní den a inspiruje je.

Pokud se vám líbil tento příběh, mohl by se vám líbit i tento: O mladém sirotkovi, který adoptuje novorozenou holčičku a zjistí, že je to jeho biologická sestra.